Historie obce Libčany a místní části Želí

Od první zmínky do 21. století v Libčanech

První zmínky v kronikách

Nejstarší historický záznam o existenci Libčan pochází z roku 1073, jak však dokládají nálezy kostrových hrobů z únětické kultury, zdejší krajina byla osídlena již v době předhistorické. Vesnice patřila opatovickému klášteru a je v jeho archivech uváděna daty 1251, 1352 a 1374. Uprostřed vsi stávala na rybničním ostrůvku tvrz Turyně, kde sídlili páni na Libčanech. Druhá libčanská tvrz byla vybudována na místě, kde později stál libčanský zámek, dnes základní škola.

Od roku 1365 do roku 1546 vládli na Libčanech: Jakuš z Hořic, Beneš z Rýzmburka, od roku 1398 pak Jan a Václav z Roudnice. Po smrti Roudnických se o dědictví hlásilo mnoho uchazečů, a tak se i stalo, že měla vesnice ve stejnou dobu více majitelů. K roku 1410 je uváděn Bušek z Libčan, vdova Ofka a Václav – řečený Býl, dále Jiřík z Kružce. Na konci patnáctého století drželi Libčany Dobřenští z Dobřenic, na počátku 16. století Jan Donát z Těchlovice. Kolem poloviny 16. století zanikla tvrz a později byl na jejím místě vystavěn jednopatrový renesanční zámek.

Po vypálení opatovického kláštera se na ní vystřídalo mnoho drobných zemanů, načež v letech 1541 – 1547 přešly Libčany do majetku města Hradce Králové. Pro vzpouru proti Ferdinandu I. však vesnice byla Hradci zkonfiskována. Městského hejtmana vystřídal císařský starosta Jindřich Nejedlý a po něm přišli Strakové z Nedabylic. Poslední ze Strakova rodu Jan Petr ve své závěti na počátku 19. století ustanovil, aby byl výnos z libčanských statků obrácen v nadaci ke zřízení a vydržování akademie pro studující zchudlé šlechtice (Strakova akademie v Praze na Malé Straně). Dne 28. září 1720 zemřel hrabě Straka na libčanském zámku jako c.k. skutečný tajný rada, excelence, místodržící Koruny české a královský komorník. Pochován je podle svého přání v kostele v Libčanech. Jeho úmrtím přešlo panství Libčany do rukou zákonitých dědiců do roku 1771, kdy rod vymřel po meči. Do roku 1866 náleželo panství Zemi české a bylo spravováno zemským výborem. Výnosy z libčanských statků sloužily k podpoře studií šlechtických mladíků. V roce 1866 koupil Libčany hrabě Harrach za 100 tisíc zlatých. Od roku 1886 do roku 1929 tedy vládli na libčanském panství Harrachové.

Několikrát v historii byly Libčany vypleněny. Poprvé při potlačeném povstání proti Ferdinandovi I. v r. 1547, podruhé při švédském vpádu roku 1642. Toho času zůstali ve vesnici pouze 4 sedláci. Ani selské rebelie v roce 1775 se Libčanům nevyhnuly, vzbouřený lid zpustošil panský zámek a jeden z vůdců povstání, Matěj Chvojka, je pochován na zdejším hřbitově. Prusko- rakouská válka v roce 1866 se sice Libčan příliš nedotkla, ale obyvatelstvo přesto v obavách vesnici opustilo.

Již během prvních měsíců první světové války bylo z Libčan odvedeno 85 branců a brzy následovaly odvody koní, sčítání přípřeží a vozů všeho druhu. Postupně se rekvírovaly veškeré potraviny, obilí, brambory apod. V roce 1916 bylo z Libčan odvedeno celkem 112 osob. Z libčanské zvonice a také z kapličky v Želí byly odebrány zvony. V říjnu roku 1918 se v rámci oslav vítezství a ukončení války konal průvod na vrch Kavkaz, kde byly páleny symboly Rakousko-Uherska. 28. října 1919 byla v Libčanech zasazena “Lípa svobody” za účasti hudby, zastupitelstva obce, sokolů a široké veřejnosti.

Události 20.století

Válečné události 2. světové války se nevyhnuly ani naší obci. V roce 1944 začala hitlerovská armáda stavět polní letiště mezi obcemi Želí a Roudnice, Na kopcích s usedlostmi zvané Horka. Do Libčan přišlo v té době 600 italských zajatců a vojenská posádka o 800 mužích. Zajatci byli ubytováni v sušárně na čekanku a vojáci bydleli v dřevěných barácích, které si po vsi vystavěli. Občané z Libčan, Želí a Roudnice dávali tajně zajatým Italům jídlo, aby přežili. Odboj v Libčanech za druhé světové války je spojen především s libčanským knězem Antonínem Markem. Po vyzrazení odbojové skupiny byl vězněn v terezínské pevnosti a pouhý den před výkonem trestu smrti osvobozen. Za osobní statečnost a projevené vlastenectví obdržel děkan Marek Československý válečný kříž. 9. května 1945 přijela do Libčan Rudá armáda, kterou nadšeně uvítala celá obec.

Kultura v 19. a 20 století v Libčanech

Ve čtyřicátých a padesátých letech dvacátého století bylo také v Libčanech sehráno nejvíce divadelních her a představení. Ač spolek ochotnického divadla v Libčanech s názvem J.K.Tyl zaznamenáváme již od roku 1868, ve dvacátém století se postupně rozrostl a představení se z přenosného jeviště z hospody u Ryklů přesunulo postupně na venkovní scénu k Libušině studánce. Tato představení vidělo přes 45.000 diváků a hostovali zde i významní herci jako Eduard Kohout, Jaroslav Vojta či Eva Klenová a další. V sedmdesátých letech se spolek přejmenoval na Ochotnický divadelní soubor Matěje Kopeckého. Na počest tohoto slavného rodáka se dodnes pořádají v Libčanech loutková divadelní představení pro děti, ale o tom již více v sekci “slavní rodáci”.

Rozvoj obce, budování infrastruktury a vybavenosti obce

Od roku 1868 máme v Libčanech poštu, v roce 1947 vybudovala obec kanalizační páteřní řád pod hlavní komunikací, v roce 1950 postavila obec vlastními silami rybník Brigádník a v roce 1952 byla dokončena výstavba místního sportovního stadionu. V roce 1960 obec osadila první výbojky na sloupech veřejného osvětlení, v polovině sedmdesátých let pak započala výstavba rodinných a řadových domků v oblasti za kostelem, sídliště nazývané Sever. V roce 1986 byla vybudována čistírna odpadních vod pod Libčany směrem na Želí. Následně byla zahájena výstavba vodovodu, a to hlavním přivaděčem vody směrem od Roudnice. Pozdeji obec kanalizaci s čističkou a vodovod předala do majetku společnosti VAK Hradec Králové. V devadesátých letech byl do obce přiveden zemní plyn.

Historie Základní a mateřské školy v Libčanech

Svůj odstavec si jistě zaslouží historie Základní a mateřské školy v Libčanech. První škola v Libčanech vznikla v roce 1683 a stála v místě bývalé fary. V roce 1877 postavila obec Libčany spolu s obcemi Hvozdnice a Želí dvoutřídní školu. Je to budova, kde je dnes obecní úřad a pošta. Ta sloužila jako první stupeň školy do roku 1975. Druhý stupeň, dříve používaný název měšťanka, vznikl v Libčanech v roce 1948 v dřevěné stavbě, která zůstala v obci po válečných zajatcích. Stála v lese u fotbalového hřiště. V této provizorní budově se rovněž učilo do roku 1975. Říkalo se jí „dřevěná fakulta“.

V roce 1973 na základech starého libčanského zámku byla započata výstavba a v roce 1975 se v nové škole začalo učit. Další budova, školní jídelna s tělocvičnou, byla dostavěna v roce 1977. V roce 1979 přibyla do areálu další budova mateřské školy. Na konci osmdesátých let se ukázalo, že škola nebude kapacitně stačit, a tak došlo k výstavbě další školní budovy, která slouží prvnímu stupni. Jsou zde i šatny, třídy školní družiny, knihovna a výtvarný ateliér. Tato část byla zprovozněna v září roku 1995.
Školní areál se stále dotváří a upravuje. V roce 2018 v rámci projetu „Modernizace budovy základní školy v Libčanech pro výuku klíčových kompetencí“ byla vybudována druhá počítačová učebna, zrekonstruována učebna fyziky a chemie, byly zmodernizovány kabinety přírodovědných předmětů, kompletně obnoveny školní dílny s přípravnou a celá škola byla kompletně zasíťována. Do všech učeben nyly pořízeny interaktivní tabule.

Během letních prázdnin roku 2020 proběhla další rekonstrukce mateřské školy, byla vybudována třetí třída a její kapacita se tak zvýšila na 67 dětí. Byla vyměněna i střešní krytina jak na části mateřské školy, tak na budově prvního stupně základní školy včetně střešních oken. Na dalších opravách a modernizacích nepřetržitě vedení školy a obecního úřadu pracuje. V roce 2023 by měly být zrekonstruovány povrchy na víceúčelovém hřišti a v tělocvičně a měla by být dokončena celková modernizace zahrady pro mateřskou školu.

Od první zmínky do 21. století v Želí

První zmínka o obci Želí pochází z roku 1365, kdy Svatomír a Hynek z Hořic učinili vklad do zemských desk o tom, že po svém otci Jakušovi z Hořic zdědili 2 díly Hořic, 2 díly Březovské Lhotky, 2 díly na 4 mlýnech v Březovicích, ves Radíkovice, celou ves Želí (Žely), 3 kopy grošů ve Hvozdnici, 20 kop grošů ročního platu v Myštěvsi. Dříve ves nosila též pojmenování Žely, Želá, Zely a Zžel. Podle lidových vyprávění měla vzniknout od toho, že zde bylo od nepaměti plno stesků a žalů a zdejší lid nevycházel z nářků a žalů. Svým způsobem měla být ves protikladem nedalekého Radostova.

Od roku 1503 držel Želí Václav Nejedlý z Vysoké, po němž v roce 1534 následoval syn Jindřich, který roku 1549 koupil od Jaroslava z Pernštejna Libčany a svou poslední vůlí velmi obdaroval školu v Hradci Králové. Od těch dob bylo Želí součástí libčanského panství, a to až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Podle berní ruly z roku 1654 byla obec pustá a zdejší role byly větším dílem zarostlé.

Osídlení této lokality je však mnohem staršího původu, neboť v roce 1847 kněz P. Václav Krolmus odkryl u Želí, Libčan, Homyle a Boharyně rozsáhlé pravěké žároviště a pohřebiště únětické kultury. U Želí se jednalo o místa – „Želský háj“ a „Na Petřinách“. Půda zde byla promísena s popelem, řadou střepů z keramických nádob a kousků uhlí. Některé prameny však uvádějí, že se tak stalo až roku 1858. V roudnickém katastru nedaleko Želí, v lese „Na horkách“ nalezl František Kuchyňka roku 1865 různé kovové předměty. Měděnou sekyrku prodal V. Kupferovi, majiteli litografického závodu v Poděbradech, který ji daroval královéhradeckému historickému muzeu.

Od roku 1849 bylo Želí samostatnou politickou obcí. V roce 1866 probíhaly v okolí boje prusko-rakouské války. Roku 1873 přistoupili zdejší hospodáři do libčanského spolku pro pořízení parní mlátičky. 22. července 1899 zasáhla obec velká bouře s přívalovými srážkami. V roce 1910 žilo v Želí 95 obyvatel v 18 domech a v roce 1921 žilo v Želí 129 obyvatel v 19 domech. 12. června 1934 vypukl oheň v lese Kozí kopec, kde shořela plocha o výměře 800 m2.

Za německé okupace nesla obec pojmenování Schell. Roku 1940 zde žilo 103 obyvatel ve 21 domech. V letech 1944-1945 bylo mezi Želím a Roudnicí stavěno vojenské letiště. Zdejší pamětihodností je kaplička z roku 1881. Nejvýznamnějším místním rodákem je botanik prof. Ing. RNDr. Vlastimil Herout, DrSc. (17. března 1921 – 28. června 1999).

Obec má svoji prodejnu potravin, kterou si místní postavili v akci „ Z“ a v roce 1974 se otevřel a provoz prodejny je zajištěn i v současnosti.

Na polích v okolí obce hospodařilo ZD Libčany, které se začalo věnovat ovocnářství, což v té době přineslo určité nevýhody, například likvidaci polních cest, jako byla cesta „ po Černé“ z Libčan do Želí, kde stála památná lípa „ U Františka“, jejíž stáří bylo odhadováno na více než 200 let, nebo cesta „ Dvorská“ k lesu a další. Ta byla na přání občanů v roce 2021 znovu obnovena a vysázena alej.

Kultura v Želí

Kulturní život v obci se koná ve zdejší „ Osvěžovně“ a na upraveném prostranství před ní. Tenisový kurt je také chloubou místních a těší se velkému zájmu stejně tak jako zrekonstruované dětské hřiště. V Želí se pořádá mnoho kulturních a společenských akcí. Pravidelně po pěti letech se připravuje setkání rodáků obce. Dále se konají akce jako rozsvícení stromu v adventním čase, dětské dny, karetní turnaje, rybářské závody a tenisové turnaje.

Rybník v Želí se také v roce 2020 dočkal revitalizace, došlo k odbahnění a opravě stavidla za spolupráce s místními občany a zároveň se k rybníku přistěhoval vodník „Želásek“, který rybník hlídá.